 |
Pepa Kulhavý o GCC Mühlhausen
Minulý víkend pokračovalo mé další tažení za německým titulem v cross country. Jeden závod jsem musel kvůli zranění vynechat, ale další už jsem si vynechat dovolit nemohl. Ten jeden mě netrápil, protože se v šampionátu nejhorší výsledek škrtá. Do nedělního závodu jsem nastoupil pouhé 3 týdny po operaci vazu v palci a po 4 týdenní absenci bez motorky... Všichni včetně doktora i fyzioterapeuta mi řekli, že jsem absolutní cvok, ale já si stal za tím, že jet prostě musím. Doktor říkall, že mi vaz když tak přišije znovu :-D Pouze ve čtvrtek jsem byl zkusit, zda půjde závod aspoň dojet, abych mohl posbírat potřebné body, což bylo taky mým hlavním cílem. Po příjezdu na závodiště jsem nechápal, jak organizátoři natáhli trať... většinou u kantrače bývá motokrosová část nejrychlejší, ale tady to byl úplný opak. Prostě to byl dvouhodinnový upalovák v plném plynu, kde moje dvěpade dostávala oproti 450 fakt zabrat...
Pořadatelé si ale také pro nás přichystali nádherný extrém, kde nechyběly klády, kontejnery, pneumatiky atd... ten naštěstí pro mě (kvůli zranění) po pár kolech zrušili, protože to němci v jiných kategoriích neuměli pořádně přejet:) co se týká mé jízdy samotné... zatejpoval jsem si pořádně palec, navlékl speciální ortézu vyrobenou na řidítka, dal do sebe brufen a šel na start... ten se mi nepodařil a odjížděl jsem mezi posledními. vůbec mi to nevadilo, protože cíl byl pouze dojet... po dvou kolech jsem ale ucítil, že to s palcem docela jde a začal pomalu zrychlovat. Zhruba po 40 minutách jízdy jsem se dostal na 3. místo a svedl téměř hodinovou bitvu s němcem Gundermanem, která nakonec pro mě vyšla vítězně a já dojel do cíle na 2. místě za maďarem Némethem. Chvíli před cílem, jsem musel jít ještě tankovat, protože i když mám větší nádrž, která mi vždy vydržela celé dvě hodiny, tak na této trati, to nešlo. Jak jsem psal výše, byl to šílený upalovák a hold mi holka trochu více žrala... :) Palec začal naštěstí bolet až posledních 15 minut jízdy, tak jsem musel zvolnit a už se jen soustředit na to abych dojel... V cíli jsem na konec děkoval pořadatelům, že udělali takovou rychlou trať a nemusel jsem tím pádem tak razantně brzdit a šetřil tak palec.
Díky tomuto nečekanému výsledku a po zaváhání soupeřů na minulém závodě jsem zůstal ve vedení a naopak svůj náskok zvýšil na 16 bodů. Při odečtení nejhoršího výsledku ostatním jezdcům se mi náskok rapidně zvyšuje a tak mi stačí dojet příští závod před druhým jezdcem v tabulce a titul je doma. Další a předposlední závod se jede 8.9. Doufám, že na tento podnik už budu v pořádku a náskok udržím. Nyní mě čeká ještě doléčení zranění a zhruba 14 dní bez motorky, potom rehabilitace a pomalý trénink. Co se týká motokrosu v Česku, tak bych se chtěl ukázat 2.9. na závodech v Holicíh pod ČSMS, ale pouze pokud budu 100% fit a ve formě. Takže zatím je má účast nejistá.
-JK-
Zobrazit / přidat komentáře (0)
|
