 |
JEN TAK – TOP AMATÉR Petrovice 21.7.2012
Jet nebo nejet? Přezouvat nebo nepřezouvat? Takové myšlenky se mi honily hlavou před závody TOP AMATÉR v Petrovicích u Karviné. Počasí celý týden bylo proměnlivé a předpověď v pátek byla všelijaká. Navíc se letos meteorologům nedařilo předpovědět snad ani počasí na včera. Protože jsem dlouho neseděl na motorce, chuť zase zatočit heftem byla nad všechny předpovědi. Ráno jsem ještě mrknul na meteo-radar a bylo jasné, že pršelo jen v noci a maximálně něco málo spadne po cestě tam. Po příjezdu jsem se šel přihlásit a hned jsem si všimnul, že jsem se ocitl vlastně na mezinárodních závodech! TOP AMATOR na polském plakátu oznamoval, že se jede mezinárodní mistrovství Slezska a Olšiny.
Účast byla velmi dobrá. V Amatérech i Veteránech bylo plno. Dokonce bylo nutné rozdělit „mladé“ a „staré“ veterány do dvou rozjížděk. Obléknout, rozcvičit se a jedeme! Trať byla velmi hezky připravena. Bláto bylo jen trošku v prostoru pod startovním depem. Tréninky byly naprosto v pohodě, jezdců na trati mraky, tak mě to bavilo. Jen vzdálenost do depa je značná, proto jezdci brali s sebou doprovody a pořadatelé si zase někde vyhrabali veteránské mopedy Piaggio, aby byli akční. Ti, na které se nedostalo, jezdili na kolech. Oběd byl klasicky v bufetu, kde opět nezklamaly řízky. Jen byly tak čerstvě usmažené, že jsme si všichni popálili pusy. Po dojezdu z druhého tréninku jsem si myslel, že mi zase došly síly a klouzal mi předek, ale důvodem byla prázdná přední pneumatika. Honza mi u řízku povídá, že času na opravu máme dost. Ano i ne...
Pustil jsem se do opravy. Měl jsem náhradní duši, tak jsem byl v klidu. Ale... Nová duše byla nějaká velmi hrubá a nešla skoro do pláště nastrkat. Výsledek? Cvaknul jsem ji. Jdu s prosíkem k Radkovi a montuji podstatně slabší duši. Čas ubíhal a byl jsem nervózní. Pro vylepšení nálady jsem si tuto duši cvaknul hned ve čtyřech místech! To už bylo asi 15 minut do startu. Radek mi půjčil ještě jednu duši a odjížděl na start. Věřil jsem, že to stihnu, ale bohužel mi dal Radek zadní duši... Takže smutek a jízda byla v háji. Šel jsem se tedy alespoň podívat, jak to kolegům jede. V čele jasně vedl Petr Ládner a za ním hořela bitva mezi Kamilem Korzonkem a Piotrem Szubertem. Dokonce si i pořadí vyměnili, ale na konci se radoval Kamil. Počkal jsem si ještě na start nejmenší kategorie 65 a 85. Naprosto raketově vystartoval jezdec na malé 65 s číslem 7 a ostatní museli jen zírat. Ale všichni jeli hezky a se zápalem, jen někteří rodiče to klasicky nesli nelibě a gesta nebo výhružná slova provázela jízdu některých aktérů.
Do druhé jízdy jsem už měl motorku pojízdnou. Vše vyřešila Iva, která se sama pustila do lepení původní duše a byla ráda, že se jí to povedlo. S Honzou nahodili přední kolo a mohl jsem už jen čekat, až na nás přijde řada. Tak jsem si vychutnával pohodu v depu, kde doslova a do písmene panovala rodinná atmosféra. Malí caparti samozřejmě chtěli pomáhat, tak se snažili jak mohli.
Když jsem přijel do předstartovního prostoru, šel jsem se podívat na koleje ve spodní zatáčce. Najednou jen vidím, jak jezdec najíždějící do této zatáčky dostal kopanec do zadního kola, to ho vyhodilo, neudržel řidítka a šel přes rejdy. Rána jak hrom. Ležel na zádech a jen oči mu blikaly. Byl to Dan Janiga. Zjistil jsem, že dýchá a jen si stěžoval, že ho bolí nohy. To už někdo volal zdravotníky, kteří hned přiběhli. Naštěstí se za chvíli sám postavil na nohy, ale zdravotnice byla nekompromisní a odvedla si ho k sanitě. Pak jsme už jeli my. Jelo se fajn, jen Szubi si sám udělal závody. 2x jsem ho předjel, protože jak moc chtěl, tak dvakrát upadl. Dojel jsem šťastně do cíle a byl rád, že to mám za sebou.
Závody to byly hezké a příště přijedu zas.
-Zbyněk "bracha" Sedlář-
Zobrazit / přidat komentáře (0)
|
